Politika

Vyrovnejme se se svou komunistickou minulostí…

Nedávno jsem zde na svém blogu publikoval svůj příspěvek Kouzlo 30% A.Babiše aneb Dva státy v České republice, ve kterém jsem se snažil rozebrat onen fenomén „Babiš“. Jednu věc jsem tam ale vynechal a to věc dost podstatnou – vyrovnání se s naší komunistickou minulostí.

Když skončila II.sv.v., spojenci zůstali jistou dobu v Německu, proběhla denacifikace, mnoho soudů, které měly za cíl odsoudit do vězení ty, jenž byli spoluzodpovědní za všechny hrůzy, které nacisté páchali, atd. Nejznámější je asi tzv. Norimberský proces s nacistickými pohlaváry, ale byly to i jiné. Ukázkou toho je např. proces zobrazený ve filmu Norimberský proces z r.1961, kde jsou souzeni soudci, kteří posílali lidi do koncentračních táborů. Samozřejmě, že těchto lidí nebylo málo, že třeba nebyli odsouzeni všichni a že možná nedostali zcela adekvátní trest anebo byli propuštěni dříve než by bylo vhodné. Je-li počet takových lidí vysoký jako právě v tomto případě, je nutno těmto okolnostem přizpůsobit procesy. Ale to neznamená, že řekneme

„No vždyť se na tom podílelo tolik lidí. Co jsme si, to jsme si.“

Byla to povinná sebereflexe, povinné vyrovnávání se s nacistickou minulostí, aby se už podobné hrůzy nikdy nemohly opakovat, resp. aby pravděpodobnost jejich opakování klesla na minimum. Aby si Němci uvědomili, na čem se podíleli a k čemu dávali tichý souhlas, když proti němu nic nedělali, resp. když takovému režimu dovolili, aby vůbec mohl vzniknout.

A přesně tohle my jsme po „listopadu 89“ neudělali. Nevyrovnali jsme se se svou komunistickou minulostí dodnes. Pan prezident Václav Havel, jehož si nesmírně vážím, říkal

„Nejsme jako oni“

a vyzýval k tomu, abychom se nemstili. Po válce se pod dohledem spojenců ale také nikdo nemstil, pouze byla formou procesů vykonávána spravedlnost. A dělo se tak formou procesů právě proto, že probíhali pod dohledem spojenců, tedy civilizovaných zemí, které „nebyly jako oni„. Msta vypadá jinak. Při té se lynčuje, střílí a popravuje bez soudů a vznikají nové konflikty, nové křivdy a situace se vlastně nemění, pouze se mění znaménko. My jsme se o vyrovnání se svou zločinnou minulostí prakticky ani nepokusili a když je dnes letitý člen KSČ ve významné státní funkci, tak nám to nevadí. To jsme tak otupěli, že už ani nevíme, co je správné a co správné není ? Nemám patent na rozum ani na to, abych říkal, co je správné. Ale přijde mi naprosto automatické, že je-li svržen zločinný režim, který perzekvoval a vraždil lidi, mělo by s ním být zúčtováno, byť by to bylo sebevíce bolestivé. Ale já jsem si za celých 27 let nevšiml, že bychom se o to v globálu byť pokusili. Ano, občas jsou souzeni někteří bachaři, milicionáři apod. Ale ti hlavní, ti mohou být i ministry, premiéry a prezidenty.

My jsme se, zkrátka, se svou komunistickou minulostí nevyrovnali. Toto vyrovnání se má totiž několik rovin. Rovinu spravedlnosti, rovinu personální, morální a jakousi celkovou.

Měli jsme tehdy více myslet na justiční vyrovnání se s minulostí. Jistě by to nebylo možné v takovém rozsahu jako po válce. Tehdy přiletěl soudce z USA či z Velké Británie, neměl žádné vazby a mohl soudit spravedlivě. Takový luxus my jsme neměli. I když mohli jsme třeba o něco podobného požádat v alespoň omezené míře. Vykonáním něčeho podobného je pak samozřejmě poukázáno na ty, kteří diktaturu řídili či se na ní jen oportunisticky přiživovali. Diktaturu, jejíž fundamentální základy jsou v perzekuci lidí a jejich vraždění. Což je personální rovina, která by těmto v budoucnu již nikdy neumožnila ovlivňovat dění v této zemi. Tím jaksi volně navazuji i na morální rovinu. Pokud je stát schopný vykonávat spravedlnost nebo se o to aspoň pokoušet, tedy uvědomovat si potřebu snahy o vykonávání spravedlnosti, je v morální rovině na dobré cestě. Celkově vzato, zem, kde lidé ví, že primární není ekonomika a zájmy mafie, ať už obyčejné nebo komunistické, ale právní rámec, vymahatelnost práva a spravedlnost, lze nazvat právním státem ve všech smyslech onoho termínu.

V osobní rovině je asi těžké vyrovnat se se svou minulostí, máme-li např. v rodině někoho, kdo byl v KSČ, u StB, nedejbože u KGB a my jsme přitom slušní lidé, nejsme na to pyšní, ale jaksi nevíme „co s tím“. Ale pravdu neobelžeme. Je jen jediný způsob, jak se vyrovnat se svou minulostí – natvrdo ji přiznat. Člověk za ni třeba není zodpovědný, týká-li se jiných lidí, ale nesmí ji omlouvat. Nesmí říkat

„To bylo dávno. No on ten můj příbuzný ale vlastně nic moc špatného nedělal. A konečně, ostatní nebyli jiní.“

To je cesta do pekla Babišova, Zemanova a Klausova. Je jediná věc, kterou člověk může říct – musí si přiznat, že ten dotyčný zkrátka nejednal v souladu s principy, na nichž stojí skutečně svobodná a civilizovaná společnost. Že se jim naopak vědomě zpronevěřil, když se rozhodl podílet se na zločinném režimu a tak ho legitimizovat. Každý jsme zodpovědní především sám za sebe a za nikoho jiného, byť by to byli naše rodiče, dědové, strýcové, tety, babičky… Můžeme je možná omlouvat sami před sebou, máme-li k nim citovou vazbu. To je asi logické. Ale pokud je budeme omlouvat i před svými dětmi a říkat

„Víš, ale to bylo dávno. On byl/a děda/strýc/teta/babička hodný/á a nic špatného vlastně neudělal.“

budeme i našim dětem křivit jejich smysl pro spravedlnost a právo do další generace. A ty to zase budou říkat svým dětem atd. atd. Zacyklení, z něhož není úniku. Chceme-li pro naše děti lepší budoucnost, musíme jim přiznat naši minulost i kdyby nás to v duchu sebevíc bolelo. Ty děti to tak bolet nebude. A pokud to nebudeme dělat, je to z naší strany pouze sobectví chlácholící naše hloupá ega. Ale bude to lež, která negativně ovlivní budoucnost. Velikost člověka tkví mimo jiné ve schopnosti uznat pravdivé argumenty i když se nám třeba nelíbí. To ale nutně neznamená, že kvůli tomu musíme své příbuzné přestat mít rádi. Nicméně pokud chceme pro své děti to nejlepší, nesmíme jim lhát. Tudy vede cesta z šedi postkomunismu k pestrosti svobody a demokracie.

A abyste viděli, že nemluvím jen tak, řeknu Vám i něco o sobě. I já jsem měl v rodině člověka, který podepsal spolupráci s StB. Na jeho jméno byl napsán konspirační byt v Praze. Jistě, ten můj příbuzný určitě sám fyzicky nic špatného neudělal jak by se dalo říct, že ? Ale co se v tom bytě dělo ? Bůhví, ale jistě tam nikdo nebydlel. Jednou nás tam při návštěvě Prahy nechal přespat a věřte mi, v tom bytě byste bydlet nechtěli. A mám se za to stydět ? Tak jistě, že pyšný na to nejsem. Není to ale moje minulost, je to minulost toho dotyčného a s tím, co o něm vím, musím říct, že to byl asi pěknej…slušný termín mě v tomto místě nenapadá. Jak vidíte, nedělám tedy výjimky ani pokud jde o mou rodinu.

Občas slýchávám tvrzení typu

„On byl v KSČ nebo u StB. Ale to dnes už nevadí. Už je to dávno.“

Není dávno nebo nedávno. Byl nebo nebyl – to je, oč tu běží. Ne kdy. Němci ještě dnes či donedávna, tedy 70 let po válce, soudili nacisty, kteří za II.sv.v. páchali zlo. A my po 27 letech řekneme, že to už je dávno ? Chce se mi smát. Tedy, je to jeden z mnoha mých pocitů. Proto říkám, že to NENÍ DÁVNO. A proto, když dnes ve vysokých státních funkcích vidím lidi spjaté s minulým režimem, není to nic jiného než součást naší zbabělé neschopnosti vyrovnat se s naší komunistickou minulostí. Čechům chybí odvaha – vyrovnat se s minulostí, říkat nahlas tvrdou pravdu, přijímat uprchlíky, být solidární, nebýt zbabělý…

Mimochodem, víte, kdo všechno jsou dnes ve státním aparátu lidé spjatí s minulostí ? Je jich daleko víc než si člověk na první pohled myslí. Co to např. byl Prognostický ústav ? Vznikl v r.1984 na popud šéfa sovětské KGB Jurije Andropova. Už to samo o sobě je znechucující. A prošli jím např.

  • Dlouhý Vladimír – člen KSČ (1978-1989), polistopadový ministr, nyní prezident Hospodářské komory
  • Dolejš Jiří – člen KSČ (1989-1990), nyní poslanec za KSČM
  • Ježek Tomáš – člen KSČ (do r.1969), polistopadový ministr
  • Klaus Václav – polistopadový ministr, premiér za ODS a prezident; zde je zajímavá poznámka o spisu StB Rek založeném v dubnu 1988 (v době, kdy Klaus již mohl cestovat i na Západ) a který byl 9.prosince 1989 skartován – byl naším premiérem a prezidentem aktivní spolupracovník StB ?
  • Koecher Karel – člen KSČ (od r.1958), československý špion
  • Komárek Valtr – člen KSČ (1987-1989), po listopadu místopředseda vlády a ministr
  • Mládek Jan – člen KSČ (1987-1989), polistopadový ministr zemědělství a průmyslu
  • Ransdorf Miloslav – člen KSČ (1972-1990), po listopadu poslanec za KSČM
  • Singer Miroslav – po listopadu guvernér ČNB (2010-2016)
  • Zeman Miloš – člen KSČ (1968-1970), premiér za ČSSD, nyní prezident

Měl-li bych vyjmout nějakou zajímavost, tak např. M.Singera jmenoval v r.2010 guvernérem ČNB jeho „kolega“ z Prognostického ústavu V.Klaus, v té době prezident republiky. Oba přitom odmítají měnu euro a tím pádem i hlubší integraci Evropského státu.
Špion Karel Koecher po listopadu sice v žádné významnější funkci nebyl, ale uvádím ho pro představu, jací všemožní lidé se v Prognostickém ústavu vyskytovali.

Anebo takový Nejvyšší soud, důležitá instituce. A přece vydal již několik značně sporných rozhodnutí. Proto mě jako občana zajímá, kdo jakožto člen NS vlastně rozhoduje a na těchto rozhodnutích se podílí. Zde je seznam všech soudců NS, kteří byli k 17.11.1989 členy KSČ. Nutno ovšem podotknout, že jak tato oficiální stránka NS sama uvádí, tato informace byla členy NS poskytnuta dobrovolně, protože ve spisech soudců není uvedena z toho důvodu, že členství v NS není podmíněno poskytnutím této informace. Už to mě mírně šokovalo. Vlastně tam mohou být stejní soudci, kteří soudili i za komunistů. A fakt, že je poskytnutí této informace soudci NS dobrovolné, logicky implikuje, že tento výčet nemusí být kompletní. NS má dvě kolegia, trestní a občansko-právní. Trestní kolegium tvoří 22 lidí, z toho 8 – dle oficiálních informací – bylo členy KSČ a to včetně současného předsedy NS. No comment…

Pokud se podíváme na policii, tak např. náměstkem policejního prezidenta byl do září 2016 příslušník StB Zdeněk Laube, který nám „zreorganizoval“ ÚOOZ a teď za to bere těžkou rentu. Anebo GIBS, to jest útvar, který má policii kontrolovat. Prvním ředitelem byl člen KSČ Ivan Bílek. Po něm přišel a tedy současným ředitelem je rovněž člen KSČ Michal Murín.

Může leckdo namítnout, že tu nebyl režim jako v nacistickém Německu a že to proto tak nevadí. Proto znovu zopakuji, že vadí! Není rozdíl v tom, jestli vědomě pomáhám režimu, který zabil řádově tisíce lidí nebo miliony! Ten režim prostě vraždil! Komunismus je totéž co nacismus a kdo to popírá, buď nechce vidět fakta nebo má svůj vlastní problém při vyrovnání se s minulostí.

Tykdož jsi bez vinyhoď kamenem.

Samozřejmě nikdo z nás není. Ale vstoupit vědomě do strany, o které vím, co páchá a že třeba ubližuje i mým blízkým, anebo dokonce podepsat aktivní spolupráci StB a udávat druhé, to může jen někdo, kdo nemá ani kouska svědomí a jde mu pouze o vlastní prospěch. Prostě bezpáteřní kreatura. Existují samozřejmě krajní situace. Např. může být člověk vydírán a podepíše proti své vůli s vědomím, že se právě „ocejchoval“ a bude s tím muset nadosmrti žít. Máte nemocné dítě, potřebujete zahraniční léky, bez kterých by zemřelo, a vy je můžete dostat. Za podpis a spolupráci. Anebo jiná situace. Je vám 18, jste naivní a hloupý a z hlouposti vstoupíte do strany. Pak si třeba po roce uvědomíte, co jste to provedli a ze strany vystoupíte. Možností je řada. Ale pokud společnost jako celek řekne

„Už to nevadí. Už je to dávno. Už to neřešme.“

pak je na nejlepší cestě mít za ministry, premiéry a prezidenty klause, zemany, babiše a různé jiné kreatury, mít nefunkční policii, justici atd., či být řízena opozičními smlouvami. No a pak by se neměla divit, když se ocitne tam, kde česká společnost teď.

Společnost nikdy nesmí slevit ze svých zásad. Třeba se jí nebude dařit je v každý okamžik prosazovat tak jak by si představovala, ale nikdy se o to nesmí přestat pokoušet. Za svobodou, demokracií, právním státem a lidskými právy je třeba stát vždy, ne jen tehdy, když se to hodí. Prezident Václav Havel toto prosazoval nekompromisně a my bychom se měli probrat a k tomuto se vrátit. Rovněž nekompromisně. Anebo můžeme pozvat Putina…


Pozn.:
Je-li někde chyba v nějakém datu či faktické informaci, dejte vědět. Díky.

Rubriky:Politika

Zanechat Odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s