Politika

OF II ?

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek navrhl vytvoření menšinové vlády šesti demokratických stran. Tyto strany dokonce přijaly pozvání na společné jednání. I kdyby nic nevyjednaly, je to posun. Kdybych chtěl být cynik, řeknu, že skoro ani nezáleží na jejich motivaci. Jenže ať jsou tyto strany jakékoliv, ono na té motivaci teď opravdu moc nezáleží. Což s sebou ale i tak nese rizika v podobě mladších Klausů, Foldynů a podobných vlastizrádných kreatur, se kterými by se tyto strany z právě uvedeného důvodu měly rozloučit. Pokud někdo říká, že likvidace české ekonomiky je tisíckrát lepší než vystoupení z EU nebo když si někdo na bundu připíná tzv. Svatojiřskou stuhu, symbol to ruských teroristů vraždících na Ukrajině, jinak než vlastizradou se to nedá nazvat. Kromě těchto excesů, nad kterými nelze jen tak mávnout rukou, na motivaci oněch stran jinak skutečně moc nezáleží. Jde o to zbavit se komunistů a nacistů ve vládě a vedoucích funkcí, ať už z KSČM, ANO či SPD. To by měl být společný cíl. Abychom mohli dál žít v míru ve stabilní společnosti, mohli cestovat za prací, obchodem, studiem, poznávat ve světě, co je skutečná svoboda, a budovat další demokratické mechanismy, které nás v budoucnu lépe ochrání před krizí jako je ta současná.

Stranám možná konečně došlo, že bez vzájemné spolupráce to nepůjde. Možná. Ta spolupráce ale musí být mnohem širší a právě rok 1989 ukazuje řešení. Na půdorysu, nejen těchto, demokratických stran, vytvořit hnutí, které bude anti-hnutím k anti-hnutí ANO. Dva zápory dávají klad. Nevytvářet koalici stran riskující, že nedosáhne na zvýšenou min. % hranici pro vstup do sněmovny. Koalici, jejíž strany by se navíc určitě hádaly o kandidáty, čímž by občany znechutily a  extremistům ještě přihrály další voliče. Ale vytvořit široko-společenské názorové hnutí, které bude mít jediný cíl – porazit nacisty a komunisty a vrátit politickou situaci v zemi do normálu, tj. „za listopad“. Píši „za“, protože se již nacházíme „před listopadem“, jen to nechceme přiznat. Museli bychom totiž přiznat i vlastní selhání. Ale když uznáme chybu, zboří se svět ? Naopak. Schopnost přiznat chybu se velmi cení a člověka posiluje.

Někdo může namítnout, že takové hnutí bude ve sněmovně jediné demokratické a nemusí dosáhnout na většinu. Možná, nicméně jako vítěz voleb by mělo právo sestavovat vládu stejně jako A.Babiš dnes. Samozřejmě i v takovém případě by mohl Zeman pověřit někoho jiného, ale myslím, že za tu reakci v ulicích, která by za takových okolností byla nepochybně masová, by mu to nestálo. A i kdyby nesehnalo toto hnutí většinu, zabránilo by to přinejmenším tomu, aby trestně stíhaný premiér a jeho ministři prováděli personální čistky.

Představitelé demokratických politických stran, nikoliv nutně jen parlamentních, by se proto měli sejít ke společnému jednání, zaregistrovat nové hnutí (nazvěme ho pomocným názvem OF II) a oslovit osobnosti z kulturní, akademické, duchovní a dalších sfér, aby se na práci a řízení hnutí spolupodílely a kandidovaly ve volbách. To přitom není ve sporu s kandidaturou i členů politických stran. A mělo by se tak stát už v těch senátních jako jakýsi test. Zmíněné strany by se voleb pochopitelně samostatně nesměly účastnit. Aspoň by bylo vidět, kdo to s naší demokracií myslí poctivě a kdo ne. Nechť tedy kandidují extremisti a my proti nim postavme OF II. Karty jsou rozdány tak jasně, že jasnější to být nemůže. Nemám rád dělení na „my a oni“, to dělají právě extremisti, jenže v extrémních situacích to tak je. Jsme to my proti nim. Postavme OF II a řekněme Zemanovi, Babišovi, Filipovi a Okamurovi:

„Tak dost, pánové. Dál s náma vyjebávat nebudete. Tahle zem patří všem, není to Váš business. Porazíme Vás, vytvoříme legislativu a poženeme Vás k zodpovědnosti za vlastizradu. Za to, že jste chtěli tuto zem prodat Rusku a Číně a nezáleželo Vám na budoucnosti našich dětí. Máme toho dost. Skončili jste!“

Lídrem hnutí by měl být nestraník, který má – jak se nehezky česky říká – „drajv“. Kdo, to už je samozřejmě věc názoru a hlavně dohody. Mě osobně by se líbil např. Petr Kolář, bývalý diplomat se zkušenostmi, rozhledem a schopností diskutovat věcně, bez emocí a přesto tvrdě. Pak by se teprve ukázalo, která strana svá slova o službě zemi myslela doopravdy a pro kterou to byla opravdu jen slova. Vykřikování, že je Babiš neschopný, je silně kontraproduktivní. Eskaluje emoce na obou stranách a situaci tak de facto ještě zhoršuje.

A neříkejte mi, že je to nereálné, že strany se nedomluví, že je to naivní nebo že je to příliš ambiciózní. Osobně mám své motto

„Co není nemožné, je možné“

A je tohle nemožné ? Není. Tudíž je to možné. A naivní nejsem já, ale ten, kdo si myslí, že to s těmi nácky, komunisty a StB-áky „nějak uhrajeme“. Neuhrajeme a oni se s námi mazat nebudou. Učebnicovou ukázkou byl Ondráček, který se za své mlácení svobodomyslných lidí nestydí, nehodlá se za to omlouvat a zjevně by to nejraději dělal znovu. A kdybychom nedemonstrovali, Babiš by ho tam klidně nechal. On by nás totiž nejraději zmlátil taky, jen není tak hloupý jako Ondráček, aby se tím ještě chlubil. Chcete se nechat mlátit ? Já tedy ne. Proto každá věta o tom, že to nejde, je obyčejná výmluva a uhýbání před něčím, co dotyčný ve skutečnosti dělat nechce. No a potom bychom Zemanovi mohli i ukázat, že s těmi čtyřmi stovkami měl vlastně pravdu. Můžeme ho vyzvat, aby se z Hradu podíval na těch 400 tisíc na Letné.

Karty jsou rozdány jasně. Chceme patřit na Západ ? Jestli ANO, tak se tam zařaďme a bublina s názvem ANO velmi rychle splaskne, Babiš půjde do chládku a my, normální lidi, se zase budeme moci vrátit v klidu ke své práci. Ale musí zůstat jeden rozdíl – nesmíme být lhostejní tak jako dosud, musíme politické strany kontrolovat, musíme se zajímat o veřejné a politické dění, nesmíme si nechat nakecat, že demokracie = volby a k těm volbám musíme chodit. Jinak na ten Západ opravdu nepatříme. Ostatně, současnou vládu nedosadil ani Brežněv ani nikdo jiný. My pitomci jsme si ji zvolili dobrovolně sami…

OF II ?

Rubriky:Politika